Svatá fantazie
Prolog
Vysvětli proč jsi dělal co jsi dělal
Tvůj poslední odstín zajíždí do pece
Přál sis končit žehem
Ne jako náčelník knížecí doby
Pohřben se zlatými vozy šperky zbraněmi
Služebným a manželkám se usekají hlavy
Vysvětli proč jsi dělal co jsi dělal
Každý život je kronika otevřeného šílenství
Každý den je onemocnění probuzením
a vyléčení spánkem
A sladká droga snů
Sny nemůžou ukrást ani na Sibiři ani v Kaledonii
Proč jsi tak zatroleně trval na opravdovém prožitku
a bojoval jako rytíř skutečnosti proti konzumu?
Každá hodina je zranění lidským zlem
a zahojení vlastní samotou
proč ti bylo nejlíp jako poustevníkovi?
Každá minuta začíná přecitlivělostí
a končí ledovým otupěním
Proč jsi tak děsivě prázdně nevěřil lidem?
Každá vteřina začíná velkým třeskem
a končí hrozivým smršťováním
Proč ji za bohatství lidstva pokládal nejistotu?
Proč ti vadilo víc když někdo přetrhl stéblo
než když člověk zabil člověka?
II.
Vysvětli proč jsi dělal co jsi dělal
Vážil sis daru života
Žil jsi v barvách
V akvamarínových probuzeních
V burgundské červeni lásky
V muslimské zeleni zklamání
Lasturové přítulnosti
Nachové spokojenosti
Indigové uzardělosti
Cyánové vzletnosti
Bronzové usedlosti
Viridiánové zlobě
Žonkylovém odpuštění.
Doufal jsi na břehu večerů
v kobaltové nekonečno
jantarové pohádkovo
v mayskou modř smyslnosti.
Uprostřed nocí jsi procital
v purpurovém strachu
z korálového prázdna
a orchideové zbytečnosti.
A nad ránem tě přepadaly
rumělkové pochyby
jestli jsi vůbec pochopil
smysl a cíl barev života.
Bál ses šerosleposti
a ještě víc splývání odstínů
a že jednou si spleteš
červánkovou s barvou svítání.
III.
Vysvětli proč, ano proč jsi dělal co jsi dělal
Vysvětli tmavé mezírky ve věčnosti
Tvůj bas na operním jevišti
ublížil něžné sopránistce
a s rapováním jsi opustil ji i dítě v jejím břiše
Několik měsíců jsi prožíval gospel
Ukradl jsi jednomu kontraaltu iluze o mužích
a s jódlováním utekl na jiný kontinent
aby ses přesvědčil
že vyjedená mísa Evropy
je pro tebe lepší než zkažené ovoce zámoří.
Ale pak
už jsi žil život v barytonu
občasném brumendu
někdy jsi sklouzl k tenoru
i k mručení zmizelých šamanů
Život se dá žít i ve zvucích
Ale pak jsi totálně ohluchl
a pro žití zbyl čich a hmat.
IV.
Náš svět je tak obludný
že hledáme jiné světy
Rozmnožujeme a zmnohonásobujeme
svou duši, duši stonožku.
Světy úniku, umělé světy
nám nahrazují mezilidské teplo
které křivohlavý kat
na něčí příkaz vzal
čtvrtil, v kole lámal a na kusy trhal
Ten kat měl jméno Moderní doba
a jeho pán měl jméno Pokrok
pánova žena zase Sexuální revoluce
Kdysi byla múzou Sigmunda Freuda
a v kamasútrických nocích
zplodili z ohně, síry a kyselin
Id, Ego a Superego
sufražetky, gaye a lesbičky
Židozednář jim kleštěmi rozevřel bránu
a oni ovládli náš prostý svět.
Náš svět je tak obludný
že hledáme jiné světy
Znám jednoho ten uniká do světa Absinthérie
Znám dalšího, co prchá do pornosvětů
Znám jiného z opiových doupat
Pak toho který laská hrací stroje
Toho, co surfuje na tsunami
A jiného, co se po nocích převléká za holčičku.
Vysvětli ještě jednou proč jsi dělal co jsi dělal.
V.
Naše zvířecí životy
obalené ve skořápce křes'tanství
jsou založené na lži
utajování zmírňování nevyřčenosti
výmluvách a nářcích beze slov
Dělali jsme co jsme dělali abychom přežili
a to je celá pravda o vševědoucí lži
Nevíme nic o jediném pocitu
v hlavě člověka se kterým nás pojí čas
To je důvod všeho lhaní
útrap tajení a zmírňování
Na světě jsou ti které netrápí nikdy nic
Ani vražda. A ti vyhrávají
A pak ti v mukách obraznosti
které k smrti trápí i dopad kapky vody na balvan
Ti prohrávají. Každý den umřou
Potom splácí zmrtvýchvstání
Denně se znovu učí chodit
A kolem jenom všechno lhaní
útrapy tajení a zmírňování
A nejpozději večer na smrtelné lůžko
Naše zvířecí životy
obalené v tenoučké slupce křesťanství.
VI.
Štěstí dostal každý
odváženo jenom podle ceny vlastní duše
Kdo je mocný touží po obyčejnosti
Obyčejný touží být mocným
Štěstí jsou přesýpací hodiny
za výlohou zavřeného krámu
Otáčí je někdo proti naší vůli
Otáčí je v nejméně vhodný okamžik
Ještěrka kterou jsi včera chytil
v prvním jarním slunci
ti dnes umírá v dlani
zimní ledové fujavice
Tak jako včerejší láska
která už zítřku nepatří.
VII.
Přátele během času
rozdělí nůž lásky
Láska vychladne a v přátelství se už nezmění
Tak co je potom smyslem života?
Zplodit a zrodit a odchovat
další klon chodící lži?
Další ruce a nohy a duši
které umřela ještěrka štěstí?
Další vyhledávače umělých světů?
Tak co je potom smyslem a završením?
Vydýchat si své litry vzduchu?
Vypít svůj vagon kapalin?
Uklízet svou zbytečnou noru?
Napsat němou knihu? Vysochat Davida?
Objevit všelék? Přistát na Venuši?
Tak jsem stál frontu na svůj smysl žití
občas pršelo občas slunce
A pokud jsem se dočkal
bohužel o tom nevím.
VIII.
Ty zajatče slasti
zastav se a uvědom si
že jsi viděl víc světů než je možné
ale nepochopil jsi ani ten hlavní
Ten svět bezhlavého utrpení
Na kusy tříštěný
a vždycky zase jinak složený
jako kaleidoskopické puzzle.
Musel ses zaškatulkovat
ve světě dušokleštičů
až jsi čím dál víc připomínal přízrak
Žít bylo občas jako stahování kůže
Pamatuješ ráno na útesu nad Livornem?
Žít bylo občas jako popíjení drceného popelu
ve zpitém objetí studentek historie
Žít bylo jako oblékat šedý svět do sametu
Jako vynalézat světlo a zase ho ničit
Jako chtít zavřít do sklenice duhu
Zážitky jako pstruzi z tvých rukou vyklouzly
Žít bylo jako přeříkávat sprostou modlitbu
a hrát přitom na famfrnoch
Vést tisíce válek a tisíckrát uzavřít mír
Žít zkrátka bylo jako ukápnout hořčici
do lesního medu
Sahat na slečnu ale dotknout se báby
mít myšlenku ale zešílet nicotou
Skočit do průzračné vody ale octnout se v močůvce
a přitom hrát na vozembouch
bouchichi - bouchichi - bouchichi - bác!
IX.
Zanechal jsi tu po sobě
sto let oslavované dílo
nebo jen odeznělý život?
Čtyři miliony rozprášených slov
Hejno postřílených ptáků
Tucet slepých úsloví
Kopu obehraných myšlenek
nebo trvalý smích či slzy?
Vysvětli pořádně proč jsi dělal co jsi dělal
Protože kdo na světě je
ten ubližuje
Je jen na něm zda víc pomáhá
a zachraňuje
nebo zraňuje a ničí
Jestli úsměvy a slzy
uhrál aspoň do remízy
Žít znamená páchat chybu za chybou
A jako cestář potom dusáš
rovnáš, zasypáváš, uhlazuješ
výmoly vin a hrby lhaní
Každý den je v tom umírání
Žhavení - výhas - naděje - žhnutí
Život je požár k vyhasnutí.
X.
Jsme utkaní ze sítě povah
Uhnětení z předchozích omylů
Pán a paní Neopakovatelní
V každém malém životě
stavíme babylonský zikkurat
hledáme říši kněze Jana
dobýváme ostrovy drahého koření
Myslíme si jak jsme noví a neotřelí
Všichni jsme na chvíli Dantové
Kolumbové, Makedonští a Kristusové.
Tak ale proč nemáme svoji sochu v parku?
Svou ulici svou planetu
Zvlášť dnes ve věku Chaosu?
Kdy pro co sáhneme to dostaneme
Co chceme vědět to si vyhledáme
Co chceme zažít to si objednáme
Ta zlatá slupka světa
je bohem opuštěný klášter
A ty chceš být mnichem
Který v prázdnu hledá zbytky hodokvasu
Chceš jenom uzavřít ten žitý chaos
Chceš pochopit proč jsi dělal co jsi dělal
Čím jsi byl neopakovatelný
V těch miliardách povah
vojska Chaosu světa.
EPILOG
Když procitneš po smrti
máš svůj soukromý ráj
navážený ze svých představ
Sem se sbíhají sny a touhy
Sem pinožkují naděje
Sem připlouvají rozkoše a pohlazení
Čím větším jsi byl fantastou
tím hladivější ráj jsi stvořil
Hledal jsi smysl pro člověka
Tady máš pravdu nahou pravdu hladovou
Pravdu svých čtyř milionů slov
Smysl je tedy vlastní fantazie
Její hry její nekonečno
Ta co je celý život bez hranic
Věčně divoká Ta co je jenom tvoje
Ta co si pěstuješ co nikdy neochočíš
Tisícibarvá mnohozvuká
Dílo co chápeš jenom ty
Nepolapíš ji chytáš ji celý život
Díky ní sám sebe přežíváš
Ta jediná ti nelže Je jenom tvoje
ukrytá ve tvých harémech
Můj smysl byl o kolik víc jsem si nasnil
než co roste tam ve světě
Život je jenom přípravný kurz
A záleží jak kdo v něm prospíval
Jak kdo byl líný, tupý, nudný
A jiný prožil stovky životů
Čím větším jsi tam byl lhářem
tím větší pravda tě tu zaplaví
A co tam jiným zanecháme
Je pro ně jenom návod který nerozluští
který byl jenom náš
Náš vesmírný kód
Viděli jsme ho jen my a jenom zevnitř
Ostatní zvenčí znali naše lhaní
Dočasnou slupku těla
Nicotu našich slov
Ten poklad v každém je jen pro nás
A život je cesta k němu sem
1.1.2014