Karmická poezie
2011
Jeden dred smutné Košičanky
mi padá přes srdce
Jsem v mezidobí karmy
- teď - v busu z Prahy do Brna
Zarudlé oči gamblerů
pokmitávají před hernou
na Florenci
A déšť otevírá dusnou duši dne
Svatý Václav
v obležení pižma cizáků
mi připomíná
že jsem pořád ještě Čech
hodinu před vymizením národa
Dvě mávnutí křídly
před převtělením
Mé poslání je převzít
prsten z roku šestačtyřicet
a dát mrtvým klid
a sám sobě znovu otevřít
korintskou bránu do světa
a možná založit nový básnický směr
Devět hubených let
zocelilo naivky a idealisty
k bitvě se společností
Scházíme se jako kdyby před devíti lety
bylo včera
Tak jako včera dva litry bílého vína
z kelímků v parku
u paty Leoše Janáčka
a pak na dvorku filozofické fakulty
Řeky slov prýští a nic to nenaruší
jen smutek ze života
- malý drobný parazit
Ten parazit je od semínek
zasetý v lidech bez vzpomínek
zatnutý v lidech bez vkusu
Papají - břicha najedená
čůrají - a nic mezi tím
Páchne to tady vyhnitím
Česká babička hlídá vietnamské děti
tak pojďme krásně lenivět
nepišme knihy, nemluvme česky
abychom mohli vymizet
Brněnskými ulicemi
jde armáda dvou pořád ještě mladých
co hledají díru v osudu
Pochodem v chod kolem nevšímavých
musí vytvořit ostudu
Nakonec v krámku
plném zmizelého století
jsou oba v mezidobí karmy
jen prázdné vodní dýmky
fujary, bubny, píšťaličky
a indo-cinkrlátka
- veškeří svědci
času vymizení...
pak někdy zhruba v podvečeru
přestane odsypávat čas...