První ukázka 2013
Z připravovaného námětu:
Vzkaz na šípu
Těžké svištící těleso prolétlo nejprve oknem chaty. Pak se s drnčivým úderem zakouslo do lakovaného dřevěného obložení těsně vedle srnčího paroží.
Dominik procitl z tvrdého spánku. Zjistil, že je v chatě sám, že usnul oblečený, sotva co nad ránem odpadl od počítače. Laptop byl ve stavu spánku a nový článek slibovaný šéfovi nedopsaný.
A teď si ho dovoluje budit nějaký pták, který nejspíš svým zobákem uhodil do okna.
Rozmžourává se, kosti praskají, jak se protahuje.
Pak si uvědomí, že do chaty jde neobvyklý chlad. Proudí právě tím oknem.
Vyskočí, vlasy mu padají do očí.
Někdo mi hodil do okna kámen! Pomyslí si, když vidí tu spoušť. Ale mezi střepy žádný balvan není. A okno je vysklené vlastně jenom uprostřed, jako by něco, co má tvar malé koule a obrovskou rychlost, prolétlo středem a neporušilo přitom okraje.
Pak to najde. V dřevěném obložení. Vytáhne ten šíp násilím. Zničí tak jednu lať.
Chtěl ho snad někdo zabít? Proč tady? Za článek, který v minulosti napsal do toho jejich časopisu?
No, vlastně jako investigativní žurnalista se nemůže moc divit. Nemají ho rádi zločinci, policie ani konkurenti. A přitom zase tak dlouho tuhle práci nedělá. Už dřív to měl jako koníčka.
Když oddělil od těla šípu ten vzkaz napsaný na kousíček šedé izolepy, bylo mu to trochu jasnější.
Stálo tam: FELČAR SE VRÁTIL.
Dominik si rychle opláchnul obličej a mokrým hřebenem si přejel neudržované vlasy.
Musí za Prokopem.
Tedy pokud se FELČAR opravdu znovu objevil v Čechách.
Prokop Kach
Na pobočce univerzity třetího věku v krajském městě sedí několik hlav schýlených nad závěrečnými testy.
Prokop sedí nohu přes nohu za katedrou a po očku svoje zvláštní studenty sleduje.
-„Nerozumím úkolu číslo čtyři!“ přihlásí se paní Anna, vdova s poněkud výrazným tikem, který způsobuje, že se jí chvěje hlava.
-„Ani já ne!“ upoutá na sebe pozornost poněkud výstřední stařík Alois, který nikdy na seminář nepřišel jinak než v barevném saku s motýlkem. Dnes měl žluťáska.
Prokop vstal a do ruky vzal papír s testem.
-„Máte seřadit historické osobnosti a události od nejdávnějšího po nejsoučasnější,“ řekl svým mírně cynickým hlasem. Někdy na mladší studenty používal sarkasmus, ale to se mu několikrát vymstilo.
-„No jo, pane profesore,“ začne Alois, aby upoutal Anninu pozornost. Anna se mu líbí. Sám je taky vdovec a už od prvního semináře se na ni zaměřil. Alois je zdejší známá figurka. Prokop si to ověřil od známých.
-„Nejsem profesor,“ zasáhl ho mužně, -„zatím jenom doktorand historie,“ doplnil a vzpomněl si přitom na to, že kvůli svému podivnému způsobu studia možná doktorát dokončí nejdřív za dvacet let.
-„No jo, pane doktore,“ nenechá se zmást Alois, aby ještě víc zaimponoval Anně, které se chvěje hlava přesně jako slípce na dvorku. –„Ale co je to například to „intermedium“?“
Další staré plešaté i nakroucené hlavy se ještě víc schýlí nad papíry. Nikdo se nezasměje jako ve třídě soukromého gymnázia, kde Prokop taky na několik hodin týdně vyučuje. Alois by tam mezi ty sígry a ignoranty zapadl.
-„Aloisi, vzal jste si na dnešek dost silné brýle?“ zeptal se Prokop ironicky.
-„Vzal jsem si ty na čtení,“ pokračuje ten švihák v diskusi, ale ostatní seminaristy už to nebaví a důkazem je pěkně udržovaná šedesátnice Dáša, dáma s prošedivělými blond vlasy sepnutými do culíku, s udržovanými prsty a pletí.
Paní Dáša totiž sama ty dva hloupější staříky uzemní:
-„tam nikde není žádné intermedium. Ale interregnum. A to znamená mezivládí. Jestli budete dlouho vyrušovat, Alois, tak nikdo nestihneme test včas!“
Alois se zastydí a radši skloní hlavu nad papír. Anně to stejně není jasné. Ale někdo z testu vybouchnout musí. Od toho jsou statistiky.
Prokop se potichu zasměje.
Ve zbytku času už nikdo nemá žádné hloupé dotazy. Tak se dívá z okna. Z toho stejného ke konci hodiny zahlédne Dominika Švarce, jak se k němu žene se šípem vstřeleným po ránu do jeho chaty.
Klub Anonymních Slídičů
V době internetu a věcí veřejných existuje Klub Anonymních Slídičů. Spojuje je fanatická snaha slídit. Čenichat tam, kde mizí stopy po dávno zasutých kriminálních, válečných a záhadných případech.
Slídí po únosech, které policie už dávno vzdala, v případech, které jsou promlčené, stopují ztracené válečné zločince, uprchlé defraudanty a podezřelé, kterým vina nebyla prokázaná. A to všechno tajně a na vlastní pěst. Tak jako společenství casherů hledá s GPS cashky. Tak jako umělecké uskupení, ve kterém se jen ti nejbližší znají jménem a pro všechny ostatní na světě mají přezdívku.
Prokop má přezdívku Korkovec. Po slavném prvorepublikovém kriminalistovi. Možná právě pro svůj příšerný koníček pořád nemá rodinu. Ani doktorát. A často hluboko do kapsy.
Ale pocit dobrodružství všechno přebije. On je ten specialista Klubu na archiválie a historické souvislosti. Dominik zase spojka s médii a veřejností.
Mají pravidla:
1. nelhat a nezveřejňovat lži jako bulvární tisk
2. neporušovat etiku a zákon
3. závažná fakta ihned předat policii
4. nemařit probíhající vyšetřování
5. nepodléhat emocím
Dominik Švarc, dvaatřicet let, bohémský vzhled, dobrodružná povaha a trochu horké krve teď stojí před ním a z oválené tašky Samsonite vytahuje šíp.
-„Víš, co to je?“ kouká na Prokopa úkosem.
Prokop vezme šíp do ruky. Ohmatává ho, zkouší pružnost a pevnost.
-„A kvůli tomu se za mnou ženeš z chaty?“ podiví se Prokop, ale zná Dominika. Neukázal mu všechno.
-„Tohle bylo vyrytý v izolepě omotané na tom šípu,“ vytasí se podle očekávání.
Prokop zavrtí hlavou.
-„Felčar? To není možné,“ nevěří, -„to si z tebe někdo udělal srandu.“
Dominik si odfrkne a odhodí kštici z čela.
-„Tak proč by mi někdo ten vzkaz vstřelil šípem přes okno rovnou do zdi?“ čeká, co na to Prokop teď.
-„Jenže Felčara nenašel ani Interpol! Nevyšťourali ho lepší než jsme my dva. A proč by to chtěl někdo sdělit zrovna tobě? Proč ne Klímovi nebo Horkému? To jsou pověstní investigativní žurnalisté. Ty teprve začínáš.“
Dominik zamlaskl a zůstal na Prokopa chvíli vzpurně civět.
-„Možná právě proto si mě někdo vybral.“
-„Neblázni,“ bránil se pořád Prokop.
-„Tebe nezajímá, kdo mi tam tenhle kus prvotřídní oceli vpálil? Ty nestojíš o vystopování Felčara po osmi letech marného hledání?“ dobíral si ho Dominik.
Pak zklamaně sbalil šíp do tašky a otočil se k odchodu.
-„Počkej,“ zarazil ho Prokop trochu uraženě.
Za půl hodiny už spolu seděli v Dominikově autě a uháněli k odborníkovi na lukostřelbu.